Obeť komunistického běsnění: 50 let od justiční vraždy Milady Horákové

26. 6. 2015

V sobotu 27. června uplyne přesně 50 let od justiční vraždy Milady Horákové (✞27. 6. 1950). Byla to česká politička, oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století za vykonstruované spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Díky své neústupnosti během svého soudu se stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany.

JUDr. Milada Horáková poznala krutost nacistické i komunistické totality. Za svůj protinacistický odboj byla vězněna a odsouzena k osmi letům vězení. Po komunistickém převratu v únoru roku 1948 pokračovala v obraně demokracie před zvůlí komunistické diktatury. V září 1949 byla však s dalšími svými spolupracovníky zatčena „Státní bezpečností“. Po dlouhém a vyčerpávajícím vyšetřování pomocí fyzického a psychického násilí začal koncem května 1950 tzv. monstrproces, kdy z třinácti obžalovaných obdrželi čtyři členové skupiny trest smrti. Marné byly žádosti o milost. Tehdejší komunistický prezident Klement Gottwald (KSČ) i přes naléhání světových osobností jako byl Einstein, Churchill, kardinál Griffin, Russel a mnozí jiní potvrdil 24. června svým podpisem i u Milady Horákové trest smrti.

Angažovala se ve prospěch zrovnoprávnění žen v legislativě, působila v Ženské národní radě a zasazovala se o zrovnoprávnění žen, které bylo zakotveno již v ústavě z roku 1920. Byla také aktivní v oblasti sociální spravedlnosti, sociální péče a zabezpečení. Byla členkou Československého červeného kříže a řady dalších sociálních spolků. Nejvíce si vážila Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše.

Po komunistickém převratu v roce 1948 bylo nutné upevnit v Československu totalitní moc, a KSČ se potřebovala demonstrativně zbavit jakékoliv opozice. Scénář monstrprocesu, který následoval, se dlouho připravoval a několikrát měnil. Zpočátku se nevědělo, kdo bude „vůdce“ skupiny třinácti lidí, z nichž se prý mnozí vůbec neznali, a co jim bude kladeno za vinu. Nakonec byla Milada Horáková označena za vůdkyni hnutí, které se mělo snažit svrhnout komunistický režim. Všichni obvinění byli nelidsky týráni a museli se naučit přesné odpovědi na otázky, které jim budou kladeny.

31.5. 1950 začalo soudní přelíčení. Ačkoli někteří obvinění úmyslně vybočili z předepsané výpovědi, kterou byli mučením ve věznici donuceni přednést, proces již nešlo zastavit. Miladě Horákové se do výpovědi, kterou měla předepsanou STB, podařilo zahrnout několik vět, které vycházely z jejího přesvědčení a kterými jasně dává najevo, že zůstává neporažena a stále přesvědčena o své pravdě. Její závěrečná řeč, kde zazněla slova: „… trvám na svém přesvědčení…“ zněla jako výkřik do tmy, kde jsou všichni slepí. Milada Horáková byla jako jediná žena v dějinách československých komunistických procesů odsouzena k smrti. Popravena byla 27. června 1950.

Před svou smrtí ji byly často před výslechy podávány drogy. Pokud před soudem vypovídala to co chtěla a neopakovala z paměti výpovědi, které ji vyšetřovatelé přinutili se naučit, byly výslechy přerušovány.

Nedlouho před smrtí napsala dopis mj. své dceři Janě: „Má jediná dceruško Jano, …choď světem s očima otevřenýma a poslouchej nejen své bolesti a zájmy, ale i bolesti, zájmy a tužby těch ostatních. Neříkej nikdy nad žádnou věcí: do tohohle mi nic není. Všechno tě musí zajímat a hlavně o všem musíš hloubat, porovnávat, dávat si jednotlivé jevy dohromady. Člověk nežije na světě sám – v tom je veliké štěstí, ale také ohromná povinnost. Ta povinnost je v prvé řadě v tom nebýt a nečinit se výlučným, tedy splynout s potřebami a cílem ostatních (…)“

8. června 1950 bylo vyneseno celkem 13 rozsudků, z toho 4 rozsudky trestu smrti, 4 rozsudky doživotí, pro další vězení na 15 – 28 let. Prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, která Miladu Horákovou de facto poslala na smrt se dožila 93 let, zemřela v lednu 2015, odpykala si trest v délce 1 roku a 9 měsíců.

https://youtu.be/OqadlijuBqI

Strana zelených Havířov