Největší environmentální problémy roku 2017 v Moravskoslezském kraji

27. 12. 2017

Moravskoslezský kraj se dlouhodobě potýká s řadou problémů v oblasti životního prostředí. Stěžejní problémy (především špatná kvalita ovzduší) se však daří řešit jen velmi pomalu. Které kauzy vnímáme jako nejvýznamnější?  Jak se nám podařilo přispět k jejich řešení? Na tyto otázky se snažíme najít odpovědi v následujícím článku.

1. Lanovky

S megalomanským plánem vybudovat až 14 nových lanovek v Beskydech a Jeseníkách přišla moravskoslezská ODS v krajských volbách na podzim 2016. První vlaštovkou se měla stát kabinová lanovka na Lysou horu za stovky milionů korun. Díky věcným argumentům Zelených se podařilo tento záměr zastavit.

„Hlasy odpůrců výstavby lanovky z řad odborné i laické veřejnosti jsou silné a nemá smysl jít proti takovému tlaku,“ vysvětlil náměstek hejtmana Jakub Unucka (ODS).

Jako Zelení preferujeme modernizaci a rozvoj stávajících středisek namísto megalomanských lanovek vedoucích na již dnes turisticky přetížené vrcholy v nejcennějších partiích chráněných krajinných oblastí.

„Beskydy nejsou Alpy. Proto je nutná zvýšená ostražitost k jejich ochraně, aby tato krásná příroda zůstala zachována pro další generace. Pakliže chceme v Beskydech vybudovat kvalitní a moderní střediska, pak s tímto souhlasíme, nicméně využijme možnosti lokalit, kde již střediska jsou, a tyto modernizujme. Příkladem jsou Pustevny či Javorový vrch. Tamější areály a lanovky vyměňme za moderní. Proč stavět další a další, když stačí opravit a modernizovat stávající staré,“ stojí v otevřeném dopisu Zelených pro vedení Moravskoslezského kraje.

Iniciátorem kampaně proti lanovce na Lysou horu byl Jiří Klega, tehdejší předseda ostravských Zelených. Komunikačním kanálem se stala facebooková stránka  Lanovka na Lysou horu nepatří.

Záměr lanovky na Lysou horu se sice podařilo zastavit, a to dokonce dříve, než se kampaň rozjela na plné obrátky, ODS si však našla další cíle – Praděd a Velkou Čantoryji.

Situaci ohledně lanovek v Moravskoslezském kraji budeme i nadále sledovat. Postavíme se proti dalším nesmyslným megalomanským projektům, mezi které lanovka na Praděd nepochybně patří. Jsme však otevřeni diskuzi a jsme ochotni podpořit rozumné projekty ve stávajících střediscích. 

 2. Kvalita ovzduší

Kvalita ovzduší je v Moravskoslezském kraji dlouhodobě špatná – nejhorší již tradičně v zimním období, kdy jsou pravidelně vyhlašovány smogové situace a množství polétavého prachu dosahuje až extrémních hodnot. V některých oblastech se také opakuje stav, kdy se už v prvním čtvrtletí vyčerpá zákonem stanovený limit 35 dnů, kdy je možné dýchat nadlimitní množství škodlivin, jako například v případě nechvalně známých ostravských čtvrtí Radvanice a Bartovice, které leží v sousedství ArcelorMittalu. 

Kromě místní průmyslové výroby mají na špatný stav ovzduší v regionu vliv emise z Polska, individuální automobilová doprava a v neposlední řadě také lokální topeniště. Vzduch na vesnicích je tak mnohdy paradoxně zamořenější než ve větších městech. K řešení mají pomoci kotlíkové dotace programu Nová zelená úsporám, programu, který byl ve své původní podobě zaveden za vládního působení Zelených. 

Jak řešit problém s individuální automobilovou dopravou? Klíčem je další rozvoj a zkvalitňování systému veřejné dopravy, která se musí stát plnohodnotnou alternativou. Důležitá je nejen rychlost a spolehlivost přepravy, ale také komfort a ekologický aspekt. Průkopníkem v této oblasti (v rámci celé republiky) je město Třinec, které jako první zavedlo kompletní MHD ve formě elektrobusů. V prosinci se k Třinci přidal také Nový Jičín, kde působí náš zelený místostarosta Ondřej Syrovátka.

3. Ostravské laguny

K největším ekologickým zátěžím Moravskoslezského kraje patří laguny Ostramo, které jsou plné ropného odpadu a použitých průmyslových olejů. Likvidace ekologických škod se řeší již desítky let (od roku 1996 se k ní zavázal stát). V minulosti docházelo k rozsáhlým únikům látek, pravidelně dochází také k úhynům ptactva. Odpad se přitom dostal jako kontroverzní „palivo“ do Polska, ale také na skládku do Litvínova či do nedalekého Vratimova. Na podzim 2017 se do lokality vrátil ruch a pokračuje zde těžba zbývajících více než 90 tisíc tun kalů. Likvidace kalů by měla být dokončena do roku 2020. 

Problematice se dlouhodobě věnují ostravští Zelení, zejména Jiří Klega.

Aktuální články k tématu na webu ostravských Zelených (od roku 2016):

• Předseda ostravských zelených podal trestní oznámení…
• Laguny Ostramo: Nové smlouvy jsou rizikové…
• Ostravské laguny odstraňuje „nová“ firma. Další podfuk…
• Laguny může likvidovat firma, která už jednou selhala…
• Laguny Ostramo: zakázka stála 2,5 miliard a výsledkem jsou…
• Kraj vyhlásil zakázku na odstranění materiálu z lagun ve Vratimově

4. Povodně vs. sucho

Téma protipovodňové ochrany se v našem kraji hlasitě skloňuje od ničivých povodní v roce 1997. Nejen kalamita v lesích Nízkého Jeseníku však ukazuje, že  v dlouhodobém horizontu bude daleko větším problémem sucho. Povodně a sucho jsou dva extrémy, které spolu úzce souvisí. Je třeba řešit oba současně a nejlepší cestou jsou samozřejmě přírodě blízká opatření v krajině s cílem zvýšení retence vody. S tím souvisí rozloha a především skladba lesů, ale i zemědělských plodin. 

Zatímco v regionálním měřítku vzrostlé lesy ubývají, na polích čím dál víc dominuje žlutý mor. Masivní pěstování řepky má přitom jeden alarmující důsledek: většina podzemní vody v Česku je znečištěna pesticidy! Stále také pokračuje „betonizace“ české krajiny a podíl nepropustných ploch tak dál narůstá. 

Péče o krajinu se nám v celostátním měřítku příliš nedaří a jako ochranu před povodněmi stále plánujeme velké přehrady. Jednou z nich je přehrada v Nových Heřminovech.

Plánované zahájení výstavby přehrady se přitom letos posunulo o další tři roky – nejprve se musí vybudovat nákladná přeložka silnice 1. třídy – s výstavbou přehrady by se tak mělo začít „kolem roku 2023“. Kolik miliard tento projekt nakonec spolkne? A opravdu splní slibovaný účel? 

„Jsme přesvědčeni, že protipovodňová ochrana se dá ve 21. století řešit jinak, proto ve volné krajině jednoznačně preferujeme přírodě blízká opatření, nikoliv betonové přehrady za miliardy.“ (Michael Cestr, předseda moravskoslezských Zelených) 

„Zpomalení odtoku vody zajistit obnovou lučních a lesních mokřadů a rašelinišť, revitalizací narovnaných a zatrubněných vodních toků, vytvářením rybníčků a napajedel pro zvěř…“ (Ivan Bartoš, krajinný expert a tehdejší vedoucí CHKO Poodří)

„Potřebujeme vrátit krajině to, co jsme jí vzali. Vrátit zeleň podél potoků, zatravnit údolnice, rozčlenit pole ochrannými pásy, doplnit tůňky, budovat rybníčky a spoustu dalších menších opatření.“ (Zdeněk Frélich, poradce pro životní prostředí)

„Povodeň postihuje jen nivu řeky, sucho postihuje mnohem více celou krajinu. Krajina postižená suchem ztrácí i schopnost vodu zadržovat. Zemědělská ani lesní kulturní krajina není dnes na zadržování vody připravena. Proto je potřeba vsakování vody do spodních půdních vrstev věnovat mimořádnou a celoplošnou pozornost.“ (Petr Ondruška, krajinný architekt a projektant)

Více v samostatném článku.

5. Kalamita v Nízkém Jeseníku

Lesy Nízkého Jeseníku postihla největší kůrovcová kalamita v historii. Kalamita je důsledkem extrémního sucha v roce 2015 a dlouhodobě nevhodného hospodaření v lesích (dominance smrkových monokultur, zásahy do přírody – např. výstavba cestní sítě). Oslabené a usychající lesy začal pustošit kůrovec a další škůdci (václavka). V roce 2016 byly jen na Krnovsku, Bruntálsku, Vítkovsku a Šternbersku vytěženy více než 4 miliony kubíků napadeného dřeva.  Vzniklo tak 2400 hektarů holin a mnohá místa, například okolí Kamenné boudy v Krnovském polesí, se změnila k nepoznání. Rozsah těžby za letošní rok bude podobný, ekonomické škody jsou přitom minimálně 1,5 miliardy korun. 

Existuje přitom podezření, že některé externí těžební společnosti najaté Lesy ČR neměly zájem o rychlé vytěžení napadených stromů (za účelem zvýšení objemu těžby), čímž umožnily masivní rozšíření kůrovce. Dokazuje to výše pokut, které Lesy ČR některým firmám za pomalé kácení udělily.  

Kůrovcová kalamita se už začíná šířit i do Hrubého Jeseníku – tj. do chráněné krajinné oblasti Jeseníky. 

Na rozsáhlých holinách bude provedena nová výsadba. Pokud se budeme opět řídit jen ekonomickými vyhlídkami a opět zde vysadíme převážně smrky (tj. v těchto nadmořských výškách nepůvodní dřeviny), můžeme na to za desítky opět doplatit. Klíčové je vysadit druhově rozmanité lesy. Zásadní jsou přitom stromy s hlubšími kořeny (např. buk, javor či jedle). Do budoucna tak můžeme dosáhnout přirozené obnovy lesů, čímž v dlouhodobém horizontu vznikne nejen druhově, ale i věkově rozmanitý les – tím dojde k dalšímu zvýšení stability proti nepříznivým vlivům změny klimatu, ke zvýšení retence vody v krajině apod. Současné vydrancované lesy žádnou vodu nezadrží a obcím v údolí tak hrozí lokální povodně. 

Aby mohl takový „přírodní“ les vyrůst, je také nezbytné opatření proti přemnožení zvěře, která mladé stromky likviduje. Nejlepším řešením je podporovat další rozšiřování velkých šelem (rys, vlk) v Jeseníkách – ty dokáží zajistit zvířecí rovnováhu nejlépe. 

Další informace: 

• Lesy bez budoucnosti? (dokument České televize)

6. Krnovská asfaltovna

Již rok a půl trápí obyvatele Krnova zápach asfaltu, který nedaleko centra města zpracovává společnost Evropské distribuční centrum (EDC). Intenzivní výpary se zejména v letním období šíří převážně kolem ulic Čs. Armády, Vrchlického a Chářovská, a to i v nočních hodinách, kdy provoz vůbec nemá probíhat. 

Celý záměr byl přitom schválen jako pouhé skladování, ačkoliv tavení asfaltu nepochybně splňuje všechny znaky výroby. Krajský i krnovský odbor životního prostředí od počátku v celé kauze vystupuje liknavě, bez výrazného zájmu na udržení čistého prostředí ve městě. 

Společnost přitom plánuje až čtyřnásobné rozšíření výroby. V záměru pod zavádějícím názvem „Úprava technologií Expedičních skladů SILNICE.CZ s. r. o.“ se ve skutečnosti ukrývá zvýšení skladovací a zpracovatelské kapacity z 5000 na 19 000 tun bitumenu ročně. A to přesto, že se společnosti i přes další investice do vzduchotechniky stále nepodařilo nepříjemný a zřejmě i zdravotně závadný odér odbourat. 

Proti záměru rozšíření výroby se ohradili také krnovští Zelení, Roman Anderle a Michael Cestr – podali připomínku na Ministerstvo životního prostředí. V ní poukázali mimo jiné na to, že rozšíření výroby může ohrozit nejen životní prostředí, ale také zdraví obyvatel. Provoz byl dle našeho názoru již od samého počátku špatně zařazen a nesplňuje tak definici podlimitního záměru – měl podléhat zjišťovacímu řízení. 

7. Obchvaty obcí

Silniční obchvaty přináší v obecné rovině zlepšení životního prostředí v obcích, tj. snížení hluku i zlepšení kvality ovzduší. Nová čtyřproudová komunikace mezi Opavou a Ostravou, ale také čerstvě otevřený obchvat Třince, přinesly navíc řidičům výrazné zrychlení, zvýšení kapacity i bezpečnosti provozu. Letos byla zahájena výstavba obchvatů Opavy a Krnova, zatímco u Prodloužené Rudné a Frýdku-Místku si budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat.

Na problematiku obchvatů se však díváme komplexně. Nezpochybnitelné přínosy těchto staveb jsou někdy snižovány negativními environmentálními a sociálními dopady, které s sebou tyto stavby přináší. 

V případě obchvatu Krnova jsme se dlouhodobě potýkali s nízkou informovaností veřejnosti – a to přesto, že se jedná o největší investici v historii města. Spustili jsme proto vlastní informační portál www.obchvatkrnova.cz. Paradoxní je, že Ředitelství silnic a dálnic svůj „oficiální“ web (www.krnovskyobchvat.cz) zprovoznilo až tři měsíce po naší iniciativě. Výstavba krnovského obchvatu přináší také negativa – došlo k likvidaci zahrádkářských osad a degradována bude celá rekreační oblast kolem řeky Opavice. Za nevyhovující považujeme také řešení křižovatek, které jsou jako vystřižené z osmdesátých let. 

– Michael Cestr –