10. 4. 2015
Nedaleko centra Havířova se uhnízdil již v létě 2013 pár poštolek a daří se mu dosud. Hnízdo si poštolky vybudovaly přímo na střeše jednoho z věžáků v Havířově-Městě. Odtud podnikají své výpady a loví potravu, zejm. drobné hlodavce jako jsou hraboši polní, občas se mohou živit také hmyzem. Hnízdí obvykle v březnu-červnu a snáší 4 až 6 vajec.
Mezi znaky, podle kterých můžeme rozeznat sokolovité dravce, patří výrazně zašpičatělé konce křídel a delší ocas. Poštolka obecná je velikostí srovnatelná s hrdličkou, přičemž samec je přibližně o čtvrtinu menší. Pro druh je typické rezavohnědé zbarvení zad, u samců s tmavými skvrnami a u samic a mláďat s příčnými tmavými proužky. Spodina bývá světlejší s četnými tmavými skvrnkami. Hlava samce je oproti samici šedá s tmavým vousem na líci. Také ocas mají samci šedý s černým příčným pruhem na konci. U samice a mláďat se vyznačuje hnědým zbarvením s příčným vlnkováním. Poštolky dnes můžeme kromě zemědělské krajiny běžně pozorovat i ve městech a na jejich okrajích, kde loví hraboše. Na těchto lovištích se často třepotají nad terénem, po zahlédnutí kořisti střemhlavě útočí. Tento způsob lovu je typický právě pro poštolky. Také hlasový projev je velmi nápadný. Obzvláště v době páření můžeme zaslechnout rychlé kikikikiki, v době krmení mláďat pak kontaktní kik-kik-kik. V době hnízdění je (s výjimkou období krmení mláďat) u hnízdní dutiny nezvyklé ticho a přítomnost poštolky bývá často utajena i nájemníkům domu. Fotky, které vidíte jsou přímo z Havířova.
Poštolka patří mezi velmi přizpůsobivé druhy. Původně obývala skalní biotopy, kde hnízdila v nejrůznějších výklencích. Záhy po odlesnění na konci čtvrtohor se přesunula do člověkem vytvořené kulturní krajiny. V ní úspěšně osídlila i dutiny stromů a především stará hnízda krkavcovitých ptáků, zejména strak, vran a krkavců, protože stejně jako ostatní sokolovití dravci si poštolka vlastní hnízdo nestaví. Přibližně v polovině 20. století se objevují první poštolky také v lidských sídlech. Zde využívají polodutiny na rozmanitých stavbách (větrací šachty, průduchy na půdy, výklenky či římsy).
Mláďata vyvádějí i v truhlících na květiny na balkonech panelových domů. Nevyhýbají se ani takovým místům jako jsou silážní věže, stožár s reflektory na fotbalovém stadiónu, chemický provoz na výrobu výbušnin, vozík odstavené lanovky či televizní vysílač. V severních Čechách hnízdil před lety poštolčí pár dokonce metr pod zemí v hnědouhelné sloji! Je tedy pravděpodobné, že městské prostředí jim nápadně připomíná původní skalnatá stanoviště. Město nabízí poštolkám větší počet hnízdních dutin, proto bývá v urbánním prostředí hustota hnízdících párů nejvyšší. Vyvěšováním vhodných budek lze významně zvýšit početnost poštolek i v zemědělské krajině. Ve městech dravci nocují na stabilních místech, zpravidla na římsách a okapech v blízkosti hnízda, kde také dochází k vyvrhování nestrávených zbytků potravy v podobě vývržků. Tato místa, často pokálená bílým trusem, nás neomylně upozorní na hnízdiště poštolky.
Všichni naši dravci vyvrhují nestrávené části potravy (např. chlupy, peří, části kostí a lebek) ve formě vývržků. Z vývržků, ze zbytků na hnízdech, nocovištích a trhaništích (místech, kde dravci ulovenou kořist zpracovávají) i přímým pozorováním můžeme zjistit, čím se dravec živí. Z mnoha studií vyplývá, že hlavní potravou poštolek obecných zůstává v ČR hraboš polní (Microtus arvalis), který představuje až 95 % úlovků.
Poštolky jsou velmi vynalézaví ptáci, o čemž svědčí různé neobvyklé způsoby lovu. Mezi ně patří například vytahování exotického ptactva z voliér. Některé poštolky sedí na okapu nad hnízdem rorýsů a když se objeví ptačí hlavička, vytáhnou kořist z dutiny.
Rozhlas.cz, Foto: SZ Havířov
