Kinetická plastika s kyvadlem na náměstí Republiky v Havířově vyvolává už od svého zprovoznění v roce 2012 (pro připomenutí tehdy vládla koalice sociální demokracie, komunistů společně s Hnutím pro Havířov) silné diskuse. Původně měla být moderní dominantou zrekonstruovaného centra města, postupně se však stala terčem kritiky ze strany veřejnosti. Kyvadlo, co se téměř nikdy nekýve.
Kyvadlo i doprovodný vodní prvek trpí opakovanými poruchami. Výsledkem je, že objekt bývá velkou část roku mimo provoz a místo plynulého pohybu funguje spíše jako nehybná kovová konstrukce.
Pořizovací cena celého prvků s kyvadlem dosáhla desítek milionů korun. Složitý hydraulický a mechanický systé
m navíc vyžaduje nákladný servis, zimování a neustálé opravy, což dlouhodobě zatěžuje městský rozpočet.
Centrum Havířova je chráněnou památkovou zónou slohu sorela a mnoho obyvatel i odborníků navíc vnímá chladný, chrómově-technický design plastiky jako rušivý prvek, který neladí s historií a estetikou okolních budov. V posledních letních týdnech už je kyvadlo vyloženě terčem vtipů havířovských obyvatel.
„Gilotina či Šibenice“, to je jedno z nejrozšířenějších lidové označení pro devítimetrovou ocelovou konstrukci, pod kterou se okolostojícím s nadsázkou moc nechtělo procházet.
Uznávaný sochař Stefan Milkov připomíná, že sochu město řadu let neudržovalo, kyvadlo se nekývalo a vodní pramen pod ním vyschl. „Je to majetek města. Jestliže se o to takto stará, tak to je jedině ukázka toho, jak se tam hospodaří. A teď to ještě chtějí zlikvidovat. Víte, je to smutný příběh,“ řekl už v roce 2023 autor.
Na místě je připomenout, že dílo s názvem Brána s kyvadlem a pramenem vytvořili sochaři Milkov a Holub. Výstavba objektu probíhala v letech 2003–2005, avšak kvůli technickým komplikacím s pohonem hned na počátku se kyvadlo podařilo uvést do provozu až na konci roku 2007.
V architektonicko-výtvarné soutěži z roku 2002 sice u veřejnosti vyhrál návrh místního umělce, jeho realizace by však stála zhruba 22 milionů Kč. Radnice tuto částku odmítla jako neúnosnou a vybrala finančně dostupnější návrh dvojice Milkov–Holub za 5,6 milionů. Ovšem původní umělecký předpoklad počítal s tím, že se kyvadlo bude pohybovat samo přirozeně působením větru. To ale v praxi nefungovalo, takže město muselo před uvedením do provozu v roce 2007 schválit a uhradit další vícenáklady na vývoj a instalaci speciálního elektrického pohonu (dvou lineárních motorů). Přesný celkový součet všech účtů za opravy a údržbu kyvadla za více než 15 let jeho existence havířovská radnice v jedné ucelené částce nikdy oficiálně nezveřejnila. Náklady na provoz a servis jsou totiž rozpadlé do každoročních provozních výdajů městských služeb.
Místní si rádi také utahovali z toho, že město pořídilo „pohyblivé dílo“, jehož nejstálejší vlastností byla nehybnost. O díle vznikaly i satirické písně rýmující „Kyvadlo, co se nekývá, a pramen, co nezurčí“. „Nejdražší sušák v kraji“, říkalo se. Lidé žertovali, že Havířov za miliony korun získal nejsložitější hydraulicko-elektrický systém, který dokáže nefungovat na sto různých způsobů.
V posledních dnech se na facebooku rozšířili různé návrhy a varianty, co by mohlo místo kyvadla vzniknout. Padaly náměty jako Kašna Z hlubiny k životu, odkazující na hornickou minulost města, Havířov – město Horníků a květů, obrovské hornické náčiní, horník s papouškem a mnoho dalších.
Pravdou zůstává, že současná radnice nechala podobu kyvadla i jeho funkčnost doteď beze změny. S určitými dílčími kroky se probudila zase až těsně před volbami… Jako Zelení podpoříme veřejnou debatu vedoucí k tomu, aby havířovské náměstí působilo důstojně a současně například lidem poskytlo v létě dostatek stínu i osvěžení.
