Havířov 2017

10. 3. 2017

Havířovští zelení dnes připomněli události v Tibetu v roce 1959 kdy Tibeťané protestovali proti okupaci své země Čínou. Přestože události jsou v mnohém podobné těm ze střední Evropy, stále docela málo lidí ví, co se v Tibetu odehrálo a proč se právě 10. března připomíná v rámci mezinárodní akce situace v Tibetu. Na porušování lidských práv v Tibetu upozorňuje soustavně také Amnesty International. Po menší odmlce dnes tibetskou vlajku vyvěsil i havířovský magistrát a přidal se tak k dalším městům a obcím v Česku. Některá města naopak vyvěšování tibetské vlajky dlouhodobě zamítají.

Zelení opět připomínají všeobecnou platnost lidských práv. Letošní připomínka smutných událostí v Tibetu, kterou havířovští zelení uspořádali tradičně před vlakovým nádražím, byla doprovázena také jednou negativní událostí. Jistý anonym totiž poslal e-mail o nástražném výbušném systému. Z toho důvodu byla zvýšena ostraha havířovského i ostravských vlakových stanic.

Pokud se o Tibetu chcete dozvědět více, od 17. do 24. března můžete navštívit i havířovský festival Pro Tibet, který se koná v Merkur Coworking, v Havířově-Podlesí.

V roce 1951 byli Tibeťané nuceni podepsat tzv. „Dohodu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu“. Tím de facto oficiálně začala okupace Tibetu Čínou, která fakticky trvá dodnes. Tibeťané se s tím však nesmířili a proti okupaci své země se začali hlasitě ozývat, byť byli samozřejmě proti mnohem lépe vybavené a početně silnější armádě v přesile.

O tři roky později se povstání rozšířilo po celém Tibetu a vyvrcholilo masovými demonstracemi ve Lhase v březnu 1959. Desítky tisíc Tibeťanů byly zmasakrovány „čínskou lidovou osvobozeneckou armádou“. 10. března 1959 byl tibetský duchovní vůdce dalajlama čínským velitelstvím pozván na divadelní představení ve vojenské základně, přičemž nesměl být doprovázen osobní stráží. Pod vlivem vícero předchozích únosů lamů a důležitých osobností z čínských slavností, se tibetský lid obával, že Číňané zamýšlejí únos dalajlamy. Ještě týž den se před dalajmovým palácem Norbulingka konala obrovská demonstrace, lid požadoval odchod Číňanů a obnovení úplné nezávislosti. Dalajlama nařídil rozpuštění demonstrace, ale poté co vypukly další otevřené boje a byly krvavě potlačeny, dalajlama viděl, že snaha dohodnout se s Číňany je marná. Rozhodl se proto uprchnout do Indie a odtamtud žádat o mezinárodní pomoc pro záchranu svého lidu. V noci 17. března tajně a v přestrojení uprchl z Lhasy. Po jeho odchodu začali Číňané provádět veškeré reformy co nejradikálněji. Podle čínských dokumentů se odhaduje, že bylo při potlačení povstání zabito asi 85000 Tibeťanů.

Také Mezinárodní konference právníků z roku 1993 se k daným otázkám staví zcela jednoznačně: „Podle tibetské vlády v exilu čínská lidová osvobozenecká armáda představuje okupační armádu. Vstoupila do Tibetu, který byl podle mezinárodního práva nezávislým státem, čímž se dopustila aktu agrese. Od té doby okupuje Tibet v rozporu s přáním tibetského lidu.

V období let 1959 – 1969 docházelo k masovému usmrcování obyvatelstva a systematické destrukci buddhistické víry. Nejhorším obdobím čínské perzekuce bylo řádění Rudých gard v letech 1966 – 1969 v rámci Mao Ce-tungovy celočínské kampaně za upevnění socialistického sytému, tzv. kulturní revoluce. V jejím průběhu bylo terorizováno a usmrceno tisíce Tibeťanů a zničeno tisíce tibetských chrámů a klášterů. Podle údajů tibetské exilové vlády v přímém důsledku čínské okupace zahynulo přibližně 1,2 milionů Tibeťanů z původního počtu přibližně 6 milionů. Především na základě tohoto období je Čína mnoha subjekty mezinárodního práva obviňována ze spáchání zločinu genocidia.